PRÁVO A CESTOVNÍ RUCH

ČLENĚNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVY

JAK LZE VYMEZIT A ČLENIT PRÁVNÍ ÚPRAVU CESTOVNÍHO RUCHU V ČR?

Názory na tuto otázku jsou velmi rozličné. Pro základní orientaci lze dle dr. René Petráše dělit právní úpravu cestovního ruchu v zásadě na tři, či čtyři části. Jde tedy ovšem o značné zjednodušení, které má sloužit zejména potřebám výuky.

První tvoří speciální předpisy v zásadě soukromého (obchodního a občanského) práva k cestovnímu ruchu, což je jádro české právní úpravy cestovního ruchu obsažené hlavně ve speciálním zákoně č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu. Zákon č. 159/1999 Sb. přinesl i novelizaci živnostenského zákona a především občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., kam zařadil zcela nový a v mnohém specifický smluvní typ cestovní smlouvu, kterou v novém občanském zákoníku nahradila smlouva o zájezdu. Zákon č. 159/1999 Sb. a živnostenský zákon tedy upravily hlavně činnost klíčových cestovních kanceláří, ale práva zákazníka obsahovala především cestovní smlouva (od 1.1. 2014 smlouva o zájezdu) v občanském zákoníku, přitom úprava vycházela z evropského práva a to hlavně směrnice č. 90/314/EHS (nahrazena směrnicí 2015/2302). K smlouvě o zájezdu (dříve cestovní smlouvě) a zákonu č. 159/1999 Sb., vycházejícím převážně z evropské směrnice č. 90/314/EHS, lze přidat i svéráznou problematiku timeshare. Jde nejčastěji o jakýsi dlouhodobý pronájem zejména nemovitostí určených k rekreačnímu ubytování. Tato problematika rovněž vychází z evropských směrnic z let 1994 a 2008. Vcelku jde tedy o ochranu spotřebitele v turismu.

V právní úpravě cestovního ruchu byla klíčovým milníkem směrnice z 13. června 1990 č. 90/314/EHS. Vzorem pro toto řešení byla právní úprava německá, kde hlavní byla novelizace občanského zákoníku (BGB z roku 1896), do něhož byla začleněna v roce 1979 cestovní smlouva (Reisevertrag §651a-§651m). Právní ochrana zákazníků cestovních kanceláří je totiž použitelná jen pro hromadně organizovanou turistiku, zatímco dlouho převládaly individuální cesty, které si zorganizoval samotný turista. Přístupy k implementaci směrnice č. 90/314/EHS nově 2015/2302, týkající se právně poměrně komplikované otázky, jsou v EU značně různorodé. V řadě zemí včetně ČR byla právní úprava, v té či oné míře, začleněna do občanských zákoníků (vlastně podle německého vzoru) jako v Nizozemí či na Slovensku (původně se zjevnou, často doslovnou, návazností na český zákon č. 159/1999 Sb.), v Rakousku do zákona na ochranu spotřebitele. V Polsku, Británii, Švédsku, Belgii, Dánsku, Francii byla otázka řešena ve zvláštních zákonech.

Za druhou část právní úpravy cestovního ruchu lze snad považovat obecné předpisy obchodního práva. Je nepochybně sporné, zda tuto druhou skupinu právní úpravy cestovního ruchu vůbec počítat – proto se zde hovoří o třech či čtyřech skupinách – protože až na výjimky nejde o speciální normy týkající se cestovního ruchu, ale obecné právní řešení podnikání. Jako speciální část právní úpravy cestovního ruchu je uváděna zejména z toho důvodu, že toto odvětví je někdy chápáno jako základní z hlediska cestovního ruchu. Na řadě škol se specializací cestovní ruch se tedy studenti seznámí jedině s obecným obchodním právem na základě běžných učebnic, kde běžně nebývá o cestovním ruchu nic, a speciální předpisy bývají jen okrajově zmíněny.

Důležitým zákonem, který přes svůj v zásadě veřejnoprávní administrativní charakter bývá řazen k obchodnímu právu, je živnostenský zákon č. 455/1991 Sb. Zde samozřejmě najdeme důležitá ustanovení týkající se podnikání v oboru cestovního ruchu, tedy základní vymezení cestovní kanceláře, cestovní agentury, ale i dalších živností. Zařazení jednotlivých živností v oboru cestovního ruchu je nestabilní, a nutno dodat i nemálo problematické. V živnostenském zákoně je nyní cestovní kancelář vymezena nepochybně správně jako koncesovaná živnost, cestovní agentura a průvodce v cestovním ruchu však  jako živnost volná, zatímco dříve byly požadavky na jejich provozování vyšší.

K třetí části právní úpravy cestovního ruchu lze přiřadit zejména již v zásadě sto let připravovaný zákon o podpoře rozvoje cestovního ruchu, který spadá zřejmě do práva správního. U třetí a čtvrté části právní úpravy cestovního ruchu, jak jsou zde vymezeny, jde o veřejné právo – převážně správní právo, zatímco první dvě části zahrnují soukromé právo. Zmínit je třeba i úpravu daní, kde jsou i speciální normy týkající se cestovního ruchu, takže sem okrajově spadá i právo finanční. Jde hlavně o zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Na rozdíl od prvních dvou skupin, tedy předpisů spadajících v zásadě do obchodního a občanského práva a týkajících se cestovního ruchu, které jsou zásadně ovlivněny evropským právem, je zde tento vliv EU mnohem slabší. Jenže tato specifika právní úpravy cestovního ruchu – tedy hlavně dlouho připravovaného zákona o podpoře cestovního ruchu – jsou samozřejmě propojena s fungováním veřejné správy a systémem daní v ČR. Možnosti změn jsou tedy s tímto komplikovaným systémem provázány a přitom bohužel česká veřejná správa má řadu zásadních nedostatků. Od roku 2018 je neexistence zákona řešena quasiprávním systémem certifikace destinačního managementu.

Roky připravovaný zcela nový zákon o podpoře cestovního ruchu by představoval alespoň v ČR v podstatě nový fenomén. Návrh věcného záměru zákona o podpoře a řízení cestovního ruchu připravilo ministerstvo pro místní rozvoj v říjnu 2011, v dalších jednáních byl návrh přejmenován na zákon o podpoře rozvoje cestovního ruchu. Inspirací je právní úprava slovenská, rakouská, zčásti i švýcarská. Na Slovensku byl v březnu 2010 přijat takto pojatý zákon č. 91/2010 Z.z., o podpore cestovného ruchu, ale jeho aplikace v praxi má mnohé nedostatky.

Jako čtvrtá, poslední skupina jsou zde vymezeny právní předpisy související s cestovním ruchem. Jejich množství je velmi vysoké a hlavně jde o pozoruhodně rozmanité problémy jako je památková péče, ochrana přírody, doprava, ale i speciálnější otázky jako je úprava vinařství či třeba cestovních dokladů. Tyto problémy lze přiřadit nejčastěji ke správnímu právu. Některé prvky vyvolávají značný zájem českých právních odborníků jako hlavně specifické právo životního prostředí, i když právě aspekty související s cestovním ruchem jsou často přehlíženy. Zvlášť komplikovaná je právní úprava dopravy, v češtině však na rozdíl zejména od německy mluvících zemí dlouho nebyly zastoupeny odborné práce, které by otázku sledovaly z hlediska cestovního ruchu. Třeba o problému cestovních dokladů v českém právu se najde nějaký právní přehled jen obtížně. Mnohé otázky přitom souvisí s cestovním ruchem jen částečně. Lze uvést např. lázeňství nebo vinařství. Právě k těmto otázkám právníci publikovali v minulých letech jen hrstku příspěvků. Tato dílčí odvětví mají přitom často velmi specifické přístupy.

Tento výše uvedený systém je samozřejmě velkým zjednodušením, který má však výrazný přínos pro informaci neprávníků a jejich orientaci ve velmi komplikované otázce. Kromě zde uvedených tří nebo čtyř skupin lze zmínit také mezinárodní smlouvy. Přímo se cestovního ruchu týkají mezinárodní smlouvy o spolupráci v oblasti turistiky, které uzavřela ČR s mnoha státy. Jejich normativní význam je ale velmi omezený, kdy se zde obvykle nalezne spíše jen proklamativní závazek spolupráce, případně vytvoření společné komise.

Právní úprava cestovního ruchu tedy nepředstavuje nějaké tradiční a relativně uzavřené právní odvětví jako např. trestní, či občanské právo, jejichž základ navíc tvoří v ČR a obvykle i dalších zemích kontinentální právní kultury rozsáhlý zákoník. Je to soubor různorodých předpisů spadajících do velmi odlišných odvětví s často specifickými tradicemi, které se týkají cestovního ruchu. Vymezení, co vše přiřadit k problematice, i jak ji nazvat a definovat, se u jednotlivých autorů značně liší. Přitom mnohé prvky právní úpravy jsou v ČR i jiných státech ostře diskutovány nebo jsou dokonce terčem ostré kritiky, která nebývá v právní vědě zvykem. Již samotné vymezení této problematiky je i pro odborníka komplikovaný problém. Právní úprava se také často mění.

PRO POTŘEBY STUDENTŮ:

Právo a cestovní ruch – studijní okruhy a informační zdroje

ZPRACOVAL JUDr. PhDr. René Petráš, Ph.D.

STUDENTI DOSTÁVAJÍ U PÍSEMNÉ ZKOUŠKY NA PŮL HODINY PĚT OTÁZEK ZE SEZNAMU NÍŽE, HODNOTÍ SE JIM ALE JEN TŘI NEJLÉPE ZODPOVĚZENÉ – MATERIE PŘEDMĚTU JE PŘÍLIŠ ŠIROKÁ

INFORMAČNÍ ZDROJE: Učebnice Petráš, R.: Právo a cestovní ruch, Praha 2013, podrobnější info Havlíčková/Dvořáková, K. – Králová, R.: Cestovní právo, Praha 2015, 2022.

VOLNĚ NA INTERNETU! speciální čísla časopisů zaměřená na právní úpravu turismu AUC Iuridica 3/2016, Právněhistorické studie 48/1 2018, Studia turistica (ST) první číslo ročníku od roku 2018 www.studiaturistica.cz (zde i sborníky z největších českých konferencí turismu)

  1. Zájem právní vědy o turismus (dvě hlavní české publikace a jejich charakter, hlavní konference k turismu a k právu turismu, časopisy, situace na Slovensku, v Německu, Polsku)

Petráš: Právo a cestovní ruch, s. 9-11, ST 1/2019, s. 57-58, 80-82, ST 1/2022, s. 11-12

  1. Otázka systematizace právní úpravy turismu (problém názvu oboru, Petráš systém dvojic x systém Havlíčková/Dvořáková, široké a úzké pojetí knih, otázka zařazení souvisejících okruhů)

Petráš: Právo a cestovní ruch, s. 11-21, ST 1/2018, s. 16-17, 51-57, ST 1/2024, s. 34-35

  1. Živnosti v turismu (živnosti za monarchie, význam zákona č. 159/1999 Sb., tradice CK x moderní CA, spory o kvalifikaci průvodců, specifika horského průvodce)

Petráš: Právo a cestovní ruch, s. 83-90, 95-96, ST 1/2018, s. 9-10, ST 1/2021, s. 36-44

  1. Význam a systematika zákona č. 159/1999 Sb. (vliv EU a vazba na občanský zákoník, důvod vzniku 1999, nekoncepční novely, problém tzv. spotřebitelského kodexu)

Petráš: Právo a cestovní ruch, s. 91-113, ST 1/2018, s. 20-21

  1. Problém pojmů zájezd a spojené cestovní služby (kde je definice, vliv EU, služby v rámci zájezdu, spory o SCS a budoucí plány)

Petráš: Právo a cestovní ruch, s. 93-95, 122-127, ST 1/2018, s. 6-7, ST 1/2019, s. 15-22, ST 1/2020, s. 18-20

  1. Pojištění cestovních kanceláří (kde upraveno, vliv EU a jiné alternativy zajištění, problémy s bankovní zárukou)

Petráš: Právo a cestovní ruch, s. 97-104, ST 1/2019, s. 8-13

  1. Smlouva o zájezdu a další smlouvy významné pro turismus (kde upraveno, historická a jiná specifika smlouvy o zájezdu, význam ubytovacích a přepravních řádů u smlouvy o ubytování a smluv o přepravě, složitý vývoj cestovního šeku a vliv turismu)

Petráš: Právo a cestovní ruch, s. 115-139

  1. Vady zájezdu a náhrada škody, ztráta radosti z dovolené (kde upraveno, možnost odstoupení od smlouvy, spory o otázku loss of enjoyment of holiday, význam rozsudku Soudního dvora EU ve věci Simone Leitner)

Petráš: Právo a cestovní ruch, s. 134-137

  1. Timeshare – jeho tradice a současná právní úprava v ČR (vliv EU a vývoj přístupu, význam tzv. timesharingové výměny, dvě legendy o vzniku, problém začlenění do českého práva)

Petráš: Právo a cestovní ruch, s. 141-157

  1. Vliv evropského práva na právní úpravu turismu (požadavky západního Německa v 80. letech, dvě klíčové směrnice ve dvou verzích, od omezené harmonizace k úplné harmonizaci)

Petráš: Právo a cestovní ruch, s. 120-121, 146-149, 205-214 aj., ST 1/2020, s. 17-24, ST 1/2023, s. 20-23

  1. Dlouhodobé snahy o přijetí zákona o podpoře rozvoje turismu – situace na Slovensku (snahy v meziválečné ČSR a slovenský zákon 1939, odlišné poměry 1948-1989, snahy o zákon a inspirace z Rakouska, efektivita slovenského zákona z roku 2010)

Petráš: Právo a cestovní ruch, s. 159-165, ST 1/2018, s. 37-50, ST 1/2021, s. 53-57, ST 1/2022, s. 26-34, 40-47, ST 1/2023, s. 35-41, ST 1/2024, s. 63-70, AUC Iuridica 3/2016, s. 125-156

  1. Nový systém destinačního managementu v ČR (snaha o zákon a quasiprávní charakter certifikace, čtyři stupně systému, problém turistických oblastí a vztah k územní organizaci veřejné správy)

ST 1/2018, s. 24-35, ST 1/2019, s. 24-35, ST 1/2020, s. 45-46, ST 1/2021, s. 53-57, ST 1/2024, s. 63-70

  1. Zákon o místních poplatcích a turismus (problém financování turismu, místo dvou poplatků jeden, určování lokální výše poplatku)

Petráš: Právo a cestovní ruch, s. 17-18, AUC Iuridica 3/2016, s. 37-47, ST 1/2020, s. 47, ST 1/2022, s. 35-39

  1. Právní úprava památkové péče (dělení památek a odlišné podmínky, charakter českého zákona, postavení Národního památkového ústavu)

Petráš: Právo a cestovní ruch, s. 172-179, ST 1/2019, s. 61-62, ST 1/2022, s. 15, ST 1/2023, s. 42-48

  1. Právo životního prostředí a turismus (charakter právní úpravy, přístup k turismu, specifika geoparků)

Petráš: Právo a cestovní ruch, s. 179-186, AUC Iuridica 3/2016, s. 49-56, ST 1/2023, s. 42-48

  1. Technické normy a vliv na turismus (závaznost x nezávaznost, růst významu pro služby, ISO a ČSN)

Petráš: Právo a cestovní ruch, s. 46-47, AUC Iuridica 3/2016, s. 57-70, ST 1/2023, s. 9-18

  1. Vývoj právní úpravy turismu v českých zemích (živnosti za monarchie, snaha meziválečné ČSR o zákon, specifika období 1948-1989, po 1989 – celková nestabilita práva, vliv EU, snaha o zákon o podpoře turismu)

Právněhistorické studie 48/1, s. 12-22, 48-50 aj., ST 1/2021, s. 53-57, ST 1/2022, s. 26-34, 40-47

  1. Problém právní úpravy hotelů (systém právní úpravy turismu a hotely, stavební podmínky hotelů, spory o hvězdičky)

Petráš: Právo a cestovní ruch, s. 87-90, ST 1/2024, s. 12

  1. Problém právní úpravy horské služby a tzv. sněžné právo (problém horské služby v zákoně č. 159/1999 Sb., novelizace připravená před koronavirem, pravidla Mezinárodní lyžařské federace FIS)

Petráš: Právo a cestovní ruch, s. 108-110, ST 1/2019, s. 61, ST 1/2020, s. 48

  1. Aktuální změny a plány změn právní úpravy turismu (dlouhodobý vývoj směrnice o zájezdech, spory o definici zájezdu a SCS, diskuse o zákonu o podpoře cestovního ruchu, sdílená ekonomika)

ST 1/2018, s. 6-8, ST 1/2019, s. 59-62, ST 1/2021, s. 49-50, ST 1/2022, s. 15-16, ST 1/2023, s. 20-23, ST 1/2024, s. 34-38

————————————————————————————————————–

PRO STUDENTY NEPRÁVNÍCH OBORŮ NAVÍC OTÁZKY K ORIENTACI V PRÁVU

  1. Prameny práva a právní kultury

Petráš: Právo a cestovní ruch, s. 39-45

  1. Systematika českého práva a problémy tzv. průřezových odvětví jako je cestovní ruch

Petráš: Právo a cestovní ruch, s. 45-55

  1. Soukromé právo a jeho odvětví

Petráš: Právo a cestovní ruch, s. 52-55

  1. Veřejné právo a jeho odvětví

Petráš: Právo a cestovní ruch, s. 50-52

  1. Charakter obchodního práva a význam živnostenského zákona

Petráš: Právo a cestovní ruch, s. 65-70, 75-87